významu, ale i emočního náboje a celkového smyslu v kontextu. Někteří

dokonce vypovídají o částečné ztrátě osobnosti, která je vázána na mateř–

ský jazyk (Romano, 1997). Naše psychická integrita, zkušenost a životní

historie je z většiny ukotvena v jazyce. Přechodem z mateřského jazyka do

každodenního vyjadřování se v jazyce jiném se do jisté míry mění naše se–

beprožívání a sebevyjádření. Na druhou stranu je nutné poznamenat, že pár

v interkulturním vztahu je od počátku konfrontován s početnými komuni–

kačními překážkami, které musí překonávat v každém jednotlivém rozho–

voru (byť z prosté neznalosti partnerova mateřského jazyka nebo omezení

slovní zásoby ve vyjadřování se jazykem třetím, společným), což může

znamenat, že partneři jsou jednoduše nuceni věnovat vzájemné komunika–

ci vydatné úsilí, dostačující pro kvalitní porozumění, a tím investovat do

vztahu a jeho růstu.

Interkulturní partnerské vztahy (a zejména pokud jsou zároveň rasově

smíšené) bývají častěji ostrakizovány a neschvalovány okolím, proto jsou

podle některých autorů (Baptiste, 1990, cit. podle Canary, Dainton, 2003)

více náchylné k rozvodům než manželské svazky monokulturní. Postoj

okolí představuje další možnou překážku, která se bude s větší pravděpo–

dobností vyskytovat u interkulturních partnerských vztahů než u monokul–

turních. Míníme tím jak reakce a schválení/námitky rodičů partnerů vůči je–

jich vzájemné volbě, tak také zasazení vztahu do širšího společenského

rámce. Interkulturní manželství je podle některých autorů (Graham, Moeai,

Shizuru, 1985) mnohem častěji než monokulturní svazky terčem negativ–

ních postojů okolí, a tím pádem jsou partneři nuceni k větší trpělivosti a od–

danosti, než je tomu u dvou lidí ze stejného kulturního prostředí, kteří

nejsou zdaleka tolik vystaveni kritice či hostilním náladám ze strany spo–

lečnosti (autoři zaznamenali negativní postoj okolí ­ zejména tlak ze strany

rodičů ­ u 63 % dotazovaných interkulturních párů oproti 36 % monokul–

turních párů se stejnou zkušeností). Lewandowski (2001) uvádí, že i když

se postoje k rasově smíšeným vztahům v různých společnostech oproti mi–

nulosti značně uvolnily, stále ještě se u příslušníků všech ras vyskytují ne–

příznivé reakce na tento typ smíšeného svazku. Námitky proti takovým

vztahům (Frankenberg, cit. podle Lewandowski, 2001) mohou mít podobu

přesvědčení, že tyto vztahy ničí rodinné tradice, způsobují problémy pro

partnery i jejich (třeba budoucí) potomky a že znečišťují rasu (obzvlášť po–

slední argument vyznívá velmi tradicionalisticky až rigidně a hostilně). Po–

stoj okolí může být v případě interkulturních partnerských vztahů spojen se

108